Zcela a jednoznačně podporujeme iniciativu poslankyň za KDU – ČSL, jmenovitě Romany Bělohlávkové, Niny Novákové a Pavly Golasowské, v otázce surogátního mateřství.
Současný legislativní stav je zcela nevyhovující a toto právní vakuum, je cestou k opakování nepřípustností typu „operace Španěl“, kdy skupina lidí z kliniky v ukrajinském Charkově obchodovala s „výrobou“ dětí přímo zde v Praze, kde měla základnu. Více informací o tomto obchodování s lidskými bytostmi si lze snadno dohledat. Dovolil bych si také upozornit na to, jakým způsobem skončilo vyšetřování.
A ačkoliv jsme si vědomi, že páteří politiky je umění vyjednávání a umění kompromisu, jsme pro úplný zákaz možnosti náhradního mateřství a to v jakékoliv podobě. Stejně, jako se to děje v západních zemích Německu, Francii nebo např. Rakousku.
Na úvod musí jasně zaznít, že nejde o léčbu diagnózy N97, nebo N46 čili neplodnosti. Surogátním mateřstvím se z neplodných párů nestanou, a stát nemohou, páry plodné. A i když lidsky chápeme, že pro některé páry, nebo jednotlivce může být surogátní mateřství přitažlivou možností, existuje řada závažných důvodů, proč by tento postup měl být zakázán. Některé z nich jsou tyto:
1. Surogátní mateřství může vést (a zpravidla skutečně vede) k vytvoření komerčního trhu s lidskými bytostmi, o čemž jsme měli možnost se přesvědčit, viz už zmíněná operace Španěl. Tím, že zaplatíme ženě za její těhotenství a porod, se otvírá široký prostor pro potenciální zneužití a vykořisťování žen v obtížných sociálních nebo ekonomických situacích.
2. Surogátní mateřství může mít negativní dopad na psychické a emoční zdraví ženy, která nese „cizí“ dítě. Těhotenství je fyzicky i psychicky náročné období, a když se k tomu přidá oddělení od novorozence, může to mít vážné následky na duševní stav surogátní matky.
3. Dalším důležitým bodem je otázka biologického pouta mezi matkou a dítětem. Toto přirozené pouto je zcela klíčové pro zdravý vývoj dítěte. Surogátní matka není biologickou matkou a to nepochybně bude mít dlouhodobé dopady na emocionální vývoj dítěte. Skutečně chceme toto riskovat?
Surogátní mateřství má četné právní a etické komplikace, např. nejasnosti ohledně právního postavení dítěte a vztahu mezi surogátní matkou a biologickými rodiči. Co když se „objednatelé“ rozhodnou, že dítě není dle jejich představ (protože dnes už fungují katalogy „na výrobu dětí“ )? Nebo prostě že ho nechtějí? Půjde do dětského domova?
Co když si „dodavatelka“ rozmyslí dítě předat? Uvědomují si lobbisté za surogátní mateřství, že se dítě stává předmětem směny, předmětem právních vztahů, nikoliv jejich subjektem? Stává se zbožím, které se vyrobí a prodá. Pokud se smluvně jedná o živé bytosti, nota bene za finanční úhradu ( a většina těchto vztahů skutečně není utilitárně „zadarmo“) jedná se o otroctví.
Chce si dnes někdo „kupovat otroka“? Evidentně ano. Možná ne v původním slova smyslu, ale jaký je rozdíl v tom, koupit si někoho na práci, nebo koupit si někoho proto, že CHCI? A jak nám ukazuje praxe, pořídit si dítě jako svobodně žijící jedinec, jenom proto, že chci, nebo protože se cítím sám, je zcela běžné. Je to hraní si s dětskou psychikou a city.
Je třeba zachovat rovnováhu mezi právem jednotlivce na založení rodiny a ochranou práv a důstojnosti žen a dětí.
Neexistuje „právo na dítě“, ačkoliv si to mnozí myslí. Kdo komu dal toto „právo“? Není ani vymahatelné! Na kom? Na úřadech? Na přírodě? Na Bohu?
„Objednatelé“ dejte lásku, zájem a rodinu dětem, které již existují a které o ni stojí.
Příběh Olivie Maurel narozené ze surogátního mateřství https://www.youtube.com/watch?v=fLFR48JUy8U
