Vydá se česká společnost na cestu do Skotska s radikálními transgender ideology? Anebo už na té cestě jsme? Jak budeme na stupňující se nátlak reagovat?
Michelle Adlerová
Třicet let žili v České republice klasičtí transsexuálové se společností ve smíru a zabývali se svými záležitostmi s lékaři v ordinacích. Chtěli si vyřešit vrozený medicínský problém s diagnózou 64.0 a zařadit se do společnosti. A nebýt moc vidět.
Natočilo se pár osvětových dokumentů, napsalo pár článečků s „hlubokým lidským příběhem“ a to bylo všechno. Akorát tak dost. Protože transsexualita se týká pouhých pár promile obyvatelstva.
Třeste se, přichází transgender
Před několika lety se ovšem cosi utrhlo ze řetězu. Objevili se transgenderoví aktivisté a ti ve spolupráci s dalšími progresivistickými radikály téma změny pohlaví zneužili. Využili ho k pokusu rozdělit společnost. Tito aktivisté nechtějí měnit sebe. Chtějí měnit společnost. A pro sebe chtějí získat na její úkor výhody.
Od té doby to vypadá, jako by byl transgender nejpalčivějším problémem současného lidstva. Trend k nám přišel ze Západu, a stejně tak jako v ostatních státech, i my se s transgenderovými radikály učíme žít.
Povstaňte, přichází soud
Letošní rozhodnutí Ústavního soudu, které nám de facto zavedlo nové kategorie „rodících mužů“ a „žen s varlaty schopných oplodňovat“ je výsledkem dlouholetého tlaku těchto ideologů a aktivistů.
K nátlaku se ještě před rozhodnutím soudu přidali Piráti, Vít Rakušan a paní Laurenčíková. Kromě nich pomohla aktivistické kampani s matoucím názvem „Zastavme nucené kastrace“ i veřejnoprávní média. Kampaň připravil radikální spolek Transparent.
Je skutečně úkolem médií, jako je Česká televize a Český rozhlas, které jsou placené z našich daní, aby dělala reklamu politickému aktivistickému spolku? Jak je možné, že se v nich objevoval jen radikální spolek a veřejnost se svými výhradami byla „vymlčena“?
Samozřejmě bez Evropské unie, která Českou republiku tlačila ke změně zákona o úřední změně pohlaví již od druhé poloviny minulého desetiletí, by žádný marginální spolek neměl na změnu zákona šanci, ale to je jiný příběh.
A co na to naše mlčící většina?
Na veřejnost, pro kterou je koncept „rodících mužů“ a „žen s varlaty“ těžko přijatelný, se Ústavní soud neohlížel. Důsledky jeho rozhodnutí ale právě na širokou veřejnost dopadnou.
Jen těžko se ubráníme problémům, které mají po přílišných ústupcích transgender aktivistům západní státy. Zejména Británie, která s důsledky nyní těžce zápasí a po zveřejnění zprávy Hillary Cass se snaží navrátit se ke zdravému rozumu.
Lékaři z České společnosti pro sexuální medicínu konstatovali minulý týden na svém sympoziu v Českém Krumlově, že rozhodnutí Ústavního soudu, které zrušilo povinnost operací při změně pohlaví, bylo čistě politické. Rada sexuologické společnosti se od něj distancovala.
Nyní je na české společnosti, aby pochopila, že tlak ideologů nepomine, naučila se s ním žít a zejména, aby se naučila bránit. Progresivističtí radikálové nepovolí. Budou to zkoušet znovu a znovu. Budou se snažit rozeštvávat lidi, požadovat pro sebe speciální zákony a výjimky. Samozřejmě v zájmu lidských práv. Ale jen svých.
Skotská cesta?
Zvýhodňování transgenderů a omezování práv ostatního obyvatelstva můžeme pozorovat ve Skotsku po zavedení zákona o Hate Crime. Zákon vstoupil v platnost počátkem tohoto dubna. Transgendeři tam už patří mezi speciálně chráněné menšiny. Například ženy však nikoli.
Za to, že se citově dotknete transgenderů a způsobíte jim „újmu“, vám hrozí až sedm let vězení (podle BBC i podle listu The Telegraph). Vlastně ani tak nejde o to, co řeknete. Stačí, když vaše slova nebo chování budou ohodnocena jako zraňující či urážlivé. Tak může být vyhodnoceno i prosté biologické konstatování, že pohlaví jsou dvě.
Ve Skotsku se zřídilo 400 center, kde lidé mohou nenávist druhých nahlašovat anonymně. Policie navyšuje kapacity a bude mít 500 specialistů na zločiny z nenávisti. Za první dva dny platnosti nového zákona přišlo policii na 40 tisíc udání. Vyšetřování hromadných znásilnění, řádění demonstrantů, loupeží a dalších násilných zločinů musí počkat. Stejně jako vyšetřování běžné kriminality. Přednost má vyšetřování ideozločinů.
Bývalý generální tajemník skotských policejních odborů Calum Steele varoval před nárůstem hlášení o nenávisti od lidí, kteří si jen chtějí mezi sebou vyrovnat účty a nesmyslně zaměstnávají policii. „Neumím si představit, jak například můžete prokázat, že někdo marnil čas policie, když je dle nového zákona celý případ postaven na dojmu, místo na důkazech,“ uvedl pro The Telegraph.
Věc má ještě další aspekt, kterým se povedlo právní prostředí ve Skotsku dostat, pokud ne přímo do Orwelova dystopického románu, tak do společnosti čínských sociálních kreditů.
I když se následně zjistí, že vás po obvinění nemohou zavřít, přesto váš „přestupek“ policie uchovává jako „non crime hate speech“. Čili nenávist, která není zločinem. A to už poněkud orwelovsky zní. Když byste se pak ucházeli o některá zaměstnání, jako je třeba učitel, budete mít smůlu. Černý puntík.
Ještě není vše ztraceno
Britský ministr pro Skotsko Alister Jack označil Hate Crime zákon za „skutečně příšerný kus legislativy“. K významným kritikům zákona patří i spisovatelka J. K. Rowlingová. Za tu se postavil i britský premiér Rishi Sunak, když řekl, že jeho strana vždy bude stát na straně svobody projevu. „Lidé by neměli být kriminalizováni za konstatování prostých biologických faktů,“ uvedl.
Britská Unie pro svobodu slova už oznámila, že bude bojovat za zrušení zákona, a že svým členům bude poskytovat právníka v případě, když by se stali terčem Hate Crime.
Tlak transgenderových idelologů se ovšem stupňuje a vážné obavy jsou namístě. Je hezké doufat v návrat „zdravého rozumu“. Ale ten se sám od sebe nevrátí. Pomůže uvědomit si, že tlak aktivistů podporovaných progresivisty nepoleví, ale bude se stupňovat tak, jak tomu u levicových radikálů bylo vždy.
Nátlak se u nás neprojevuje jen změnou zákona o úřední změně pohlaví. Je rovněž přítomen v plánovaných změnách školních osnov. Ano, to jsou ty nové Rámcové vzdělávací programy, které se snaží zavádět ministerstvo školství.
Pokud se nevzpamatujeme ani po pokusech ideologicky indoktrinovat naše děti, nemáme šanci. Jestliže si odpor proti gender ideologii nevezmou za program nové konzervativní strany, také to bude špatné. Pak nás skutečně může čekat „Cesta do Skotska“. Ve společnosti Karla Čapka a jeho Anglických listů však v žádném případě nebude.
