Na 17. květen připadá Mezinárodní den proti homofobii, transfobii, bifobii… A tak jako každý rok se vyrojili ideologičtí pozéři a spustili mávanou aktuální verzí duhové vlajky (tentokrát s nějakým fialovým kroužkem a hnědorůžovým klínem), aby měli čím zaplevelovat sociální sítě a směli si připadat dostatečně uvědoměle. Slovy klasika, komu tím prospějí? A proč ne homosexuálům?
Antonín Vavruška
Homofobie existuje a je v nějaké míře stále problémem. Samozřejmě pro určitou výseč menšiny, která se s ní potýká. Pro drtivou většinu společnosti o problém nejde a neměla by ho v tom případě ani nějak extra řešit. Mladý člověk, často ještě dítě, který se vyrovnává v už tak složitém světě s vlastní jinakostí a zažívá těžké období, nestojí o to, aby pod libovolným článkem na toto téma četl, že se má někde léčit, shořet, skočit z okna, že se raději neměl narodit a jeho matka ho měla potratit…
Jenomže proti tomuto zlu nelze bojovat jiným zlem. Aktivistická sekta, která chodí do škol desetiletým dětem vysvětlovat, jak je hrozně super změna pohlaví, nemá s normálními homosexuály co do činění. Nemluví za ně. Tihle aktivisté akorát vyvolávají hněv lidí, které rozčiluje vyvíjený tlak na jejich děti, oplzlé pochody fetišistů, popřípadě zcestné legislativní návrhy. Přičemž ten hněv je pochopitelný a naprosto opodstatněný a veliká část homosexuálů ho sdílí.
Takže běžný homosexuál určitě není správným adresátem podrážděné reakce lidu, která může občasně přerůstat ve zlou primitivní homofobii. Skutečným adresátem nasupené a znechucené reakce je LGBT aktivista. Toto zaměňovat není fér a není to ani správné. Korunu tomu ovšem dává ten, kdo si vesele zaměňuje, načež jde volit politické subjekty, které LGBT aktivismus v přítmí podporují. Jde a kupuje produkty těch nejvíce „woke“ korporátů. Využívá služeb progresivistických firem atd. To zrovna nesvědčí o konzistentnosti a promyšlenosti takového postupu.
Nesmíme dopustit, aby extrémní proud duhového šílenství vyvolal druhý extrém. Byť si ho různí LGBT aktivisté, politbyro EU, mainstreamová média a další přejí, protože jich se nedotkne a z konfliktu se skvěle těží. LGBT aktivista najednou vypadá užitečně, politbyro si má čím obhájit svou legislativu a média mají o čem psát a co vysílat. Odnáší to jen běžní lidé na dvou barikádách a ti třetí se vesele smějí.
Jde o klasické divide et impera. Vyvolá se umělý konflikt a lidé se na jeho základě nenávidí, zatímco jim unikají jiné důležitější věci. Kdo chce dnes vzdorovat špatným směrem se ubírajícímu mainstreamu a myslí to vážně, nesmí se nechat vyprovokovat a zmanipulovat. Musí hledat původce věcí, které ho popuzují a které neprospívají společnosti, tam, kde opravdu jsou.
Takže závěrem, není problém ve „zlé nenávistné“ společnosti, kterou musí jít napravit „hodní tolerantní“ LGBT aktivisté, k čemuž použijí „den proti homofobii“, kterou sami povzbuzují. Aktivisté jsou ten problém – pro společnost, a úplně nejvíc pro ty, za které údajně bojují. Schválně rozeštvávají. Jsou živi z provokací. A svým extrémním chováním mohou vyvolat ještě extrémnější reakci vůči lidem, kteří s nimi nemají nic společného a za které se jen schovávají. Jsou to profesionální rozvraceči společnosti, tihle aktivisté.
článek vyšel v časopise TO
